Czech streets zenske strikani

czech streets zenske strikani

To je pro mě stále výchozí bod. Jak jste se vůbec ke graffiti dostal? Víme, že jste chodil do skauta. To je trochu zvláštní kombinace, ne? Začal jsem malovat na rozhraní třinácti a čtrnácti let. Později jsem byl dokonce vedoucí skautské družiny. Doma jsem říkal, že jedu na výpravu a chodil jsem spát do klubovny.

Už ve čtrnácti mě ale poprvé chytili policajti a prasklo, že nejsem na žádné skautské výpravě. Dřív s ním byla zábava, teď se mstí a zbyla mu už jen viróza. Je to kombinace věcí. Určitě je v graffiti zakořeněný vzdor vůči autoritám, to bezesporu. Patří to k tomu. Dnes se ale díla od street artových umělců kupují domů podnikatelé. Ve své podstatě je to jen stříkání svého vlastního jména.

Stříkat stále dokola své jméno je vlastně  primitivnía bezobsažné. V tom tkví jeho kouzlo ii omezenost. Cokoliv jde mimo to, je přesahem do street artu. Myslím, že kvalitní graffiti od nekvalitního dokážou rozeznat jen insideři.

I v rámci komunity jsou názory různorodé. Myslím, že tento paradox přichází jednak s dospíváním, jednak to lze spatřovat napříč spektrem lidských činností. Někdo hází v mládí dlažební kostky na barikádách a nosí tričko Che Guevary a pak se stane politikem. Mně to přijde přirozené. Když to chce člověk dělat pořád dál a nezamrznout, tak musí hledat cestu, jak se v tom dál vyvíjet a zároveň živit.

Symbolicky se k nim vztahuje skrze dopravní značení. Je ztělesněním člověka proplouvajícího městskou krajinou a ikonickým znázorněním jeho tras. Artefakty jsou abstrahovanými mapami a relikty dlouhodobých intervencí, dokumentacemi zpětně usazované do konkrétních časoprostorových souřadnic.

Ústřední dílo přitom fyzicky zůstává mimo galerii, jakkoli se k němu celá výstava vztahuje. Jiný z artefaktů svoji podobu získává průběžnou výměnou materiálu z galerie za materiál z ulice.

Národní galerie v Praze. Samozřejmě se kriticky vyjadřuji k různým věcem ve společnosti prostřednictvím umění. Ale nechci naplňovat nějaké aktivistické klišé. Pro mě je stále důležité to, že se cítím více jako umělec než aktivista. Jen stále nechci dávat svůj obličej do médií. Je to osvobozující i v tom že vás veřejnost zná jen skrze vaše díla, často se mi tak na mých výstavách stává, že jsem svědkem upřímných komentářů ke svým věcem, aniž by návštěvníc tušili že vedle nich stojí autor.

Dříve jsem to řešil více, například i mutace hlasu. Hrál jsem si s tím. Během posledních voleb jsem zničil kolem třiceti procent volebních billboardů barvami. Byl jsem tehdy celkem vystresovaný, jestli někdo nebude moji identitu řešit.

Ale zároveň to pro mě byl i zlomový bod, kdy jsem si řekl, že už to nechci dál hnát tímto směrem. Začalo to pro mě ztrácet umělecký ekvivalent. Mám pocit, že už jsem někde jinde. Je to pro mě vyčerpané téma, akorát bych opakoval sám sebe. Mám nová témata, která řeším a za kterými jdu. V celé vaší tvorbě jste úzce spjat s městem. Jak vnímáte to, že se Praha proměňuje? Co říkáte na gentrifikaci, kdy se některé čtvrti jako třeba Karlín dočkaly velkého oživení a investic, zároveň to ale vytlačuje některé původní obyvatele?

Na jednu stranu to vnímám určitým způsobem kriticky, na druhou to vítám. Myslím, že oboje má své pro a proti. Město se neustále transformuje. Když aktivita zanikne v jedné části, tak se přesune do jiné. Nefunguje to tak stoprocentně. Ale i to, že něco ve městě zanikne, je jeho přirozenou součástí. Kritika toho je podle mě někdy jen takovým úpěnlivým brečením. Není řešením, aby se z Prahy stal skanzen. Spíše mám pocit, že je tady pořád velká absence toho, aby tu v oblasti urbanismu a architektury vznikalo něco opravdu progresivního a odvážného.

K tomu jsme pořád nedospěli. Aktivní sopka očima ruského fotografa. Je jich asi víc. Mám spíše oblíbená místa. Rád se pohybuju na místech, kde ostatní lidé ne, třeba u železničních tratí.

Mám to spojené s graffiti. Posledních několik let se kvůli práci pohybuji na Letné. Baví mě to pod Nuselským mostem nebo železnice na Smíchově.

Hlavně umím městem jinak procházet. Baví mě někde uhnout z cesty. Jsem schopný takhle třeba odbočit na Smíchově na koleje a vylézt na Vyšehradě. To dělám docela často. Nějakým způsobem mě to i uklidňuje. O to jsem se intenzivně zajímal, když jsme se Ztohoven otevírali Paralelní polis. Je to pro mě autonomní a stále velmi zajímavý projekt, ale už se tam tak často nepohybuji. Mám pocit, že jsem se s některými členy názorově rozešel. Lidsky k sobě máme blízko, ale ideologicky se na tomto poli rozcházíme, a i přesto dokážeme spolu koexistovat.

Mám dnes pocit, že kolikrát nejde ani tolik o politický názor, ale o to, co to je za člověka. Blbce najdete napříč spektrem. A stejně tak ale i slušné a zajímavé lidi. I mezi protipóly se dají najít styčné plochy. Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek naběračka či zapackovat klopýtnout.

Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět — máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná. Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji. U trojice slov  koukat, dívat, hledět  je současná situace podobná té původní nářeční.

V Čechách i na Moravě se  díváme , ale v Čechách se navíc často i  koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i  hledíme.

Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních  kouká jako vyvoraná myš  nebo  hledí jak žaba z kyšky. English to Czech poetry translations. Born out of stormy times we have awoken, and step by step in storm clouds go to meet proudly our lofty goal, our backs unbroken, unbowed, except compatriots to greet. New times behove new actions. Enough of sighs, be still, ye lips objecting to the times far from bright ahead, in shroud!

Does not the rose its petals spread, prospecting for the sun, past the interloping cloud? Away with dozing at the helm, steer steady: Come here, come here, our visitor, loved dearly, to make our sombre dance a merry one, you, golden hope, you jolly boldness, cheery, carry our flag, with glee we will go on! PryÄŤ s klĂ­motem jiĹľ u kormidla lodi: It makes the mouth cringe, deadly vile! I have no doubt, if peaches one proposes, to grow here, all one gets is the odd sloe, and if thou wouldst contemptuous laughter know, I tell thee, here plant roses!

With barren straw, no threshing gleans the grain! Jak bych zde mlátil otep slámy! The forest quiet round, dark as the myrtle woeful, around the slumbering banks only moss, umber, growing, and any flower therein, mere waxy pallor showing. There is no hum of bees, no songbird heard to sing, only a falcon grey somewhere high up caw-screeching, from cliffs around like grief of mourning, echoing, as from afar a sob of stifled cries, beseeching.

Perhaps Czech lore is here, a tale from green shires banished. Or moot of ancient gods, hid by the cliff-face, vanished. For if those were to cry out for this troubled nation, then that black lake would rise up to be a black ocean, if from still living breast they were to whimper, sighing, that sigh would lift that lake from its banks, send it flying!

Oh restless surely is that underwater sleep torn with the sighs of those who lie down there assembled, but they are dead men now, and their sighs feebly creep up to the surface; stirred as with a breeze, soft trembled. Perhaps our underworld is down there, inundated. Once, looking at the peaks, as summer light abated I saw, down wooded slopes, out of the cave there gaping, some figures strange in droves descending like a draping, not of a human shape, just strands of mist and those between the tree-trunks squeezed and branch to branch down-weighed, before the eye could aim they came approaching close, till, like a mist-cloud, grey, on the lake surface splayed.

Singers are like songbirds, unforgetting: Never to those returning, who threw stones at them, upsetting. Balladiers have the purest hearts, free of all hate, forbearing, everything those hearts gave, in song, carry in your heart, caring!

And it was said: And so I thought about my case: Some must exempted be! I myslil jsem si u sebe: Whether oak or quake-grass mere, hold the ground you sprang from, fast: If by tempest torn, be clear, manly was the life you passed. There thirsty hinds and songbirds sip, by the old sycamore, the birds by blazing light of day, the hinds by night, no more. Meanwhile, outside, the shadows stretch to fly and the room fills with twilight, light grows thin, and the print fades, now scarcely to be seen; and darkness falls: Let toil be praised!

Has history upheld that fame misguided? Parchment scraps marked with mould and blood congealed. The legacy of work confided: Here, dark green meadows, yonder ripened field; Village trees, blossom flaming, bustling town marketplace, And buildings tall, proclaiming: I speak to you, hands feverish with trying, May others get the fruits your blossom brings, Yours shall be victory, without denying, Yours is the future, yours all worldly things. One of them bent down closer. Neath the snow, fields in slumber, tall mountains ranged the shires, light glowed from lowly dwellings, from churches, sombre choirs: Just underneath the figures, a cottage roof stood splayed.

Full of grace, kindness, while Peter frets what toys to endow. Where others ascend, raised easy, your lot is to struggle on. All have their lifelong struggles, but you, Czech child, have more. Where spite and rejection surround you, stay calm and self assured! What of contempt by strangers?

And now Peter is finally finished, with all presents duly arranged. Z nich jeden dolů se nahnul. Co cizích ústrk a zloba? Již Pána za roucha lem tahá: Before I simply lived. The same expanse and filled with joy consuming, same joy in hundreds of its offshoots zooming, same yearning arms and hearts and lips observe!

The tree of life! A beehive in its boughs to hear you seem! Yours there to read in leaves e'er freshly surging, pure life, in strands you see in weave emerging all round carousing, graceful, orderly! Calm down, desire, like blusters of summer, Life will put out fiery flair, Your fate will drag you to watery depths, Vodyanoy clutching your hair.

By blood, sweat, calloused palms to Him beholden, unto His folk, the Lord this land has granted. When at my orchard she arrived, the blossom was fresh falling.

The sun at the horizon slept, a drifter peevish lolling. Oh why so late? I said to her. The last sun on the rushes, my bells fog-muted, birds in grasses hiding in their stashes, my leas all languish faintly scented waters overcast and over ferry moorings shade all pastimes barren passed. See I am set to cast off to some distant island greenery and raise the flags upon the mast rig white sails filled in finery. So pray do tell, where were you even? In far-flung lands and reaches where?

So pray do tell, in whose spring living? Who did so tousle your dark hair? Where did the hot nights sing to you through windows open wide? My soul forlornly yearned in its cold silence petrified. Who did so tousle you dark hair? Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo.

Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? A plain of ploughed up races, in rows of pits, ravines and waterholes deserted years before, encircling, brown- yellow in opaque pools, a sunning vole, a weald of dandelions sheds eiderdown. A peace quite unbeknown by your head posing. Klid neznámý to u tvé hlavy stojí. To which the third a swift shudder gave: LAST JOURNEY He walked the lengthy square with his head earthward tilted, his steps were faint and weak, as through the streets he wilted, and all who looked at him stood aside, without thinking, and some did say: The man went in the park, where, in swept brown leaves swirling the wind was revelling, through the bare branches whirling, he looked across the park, at the clouds blackened, dreary, and breathed a sigh resigned, and slowly walked on, weary.

To the physician then: The wise man, cold, replied: Somewhere, in poor embankment housing one tiny room, a stove, and huddled by it dozing three children sit, their Pa some while now silent lying, and Ma, to meet his wish, has gone white bread a-buying.

ILLUSION I lit a cigarette, by window sitting, lost in my thoughts my gaze before me drifted, around my head smoke clouds to dusk retreating, my soul by florid reminiscence wafted. Dusk coldly barren squinted back, unfeeling. Ah, the first snow! What soul can stop reproaching, as the first flakes are onto dark locks shaken, first snow-white down exhaled by age encroaching? Its talon sinking into you, cold, on dark wings upward tearing. Eyes phosphorescent green that burn unblinking.

At once the soul seeks night, yet yearns for day, Keen to imbibe the dark, yet scald with fire, Pacing the room in careworn disarray.

The final ennui of dingy light, inspired By rained down ash, the gloom of that demise, In that grey without shape or edge or feature, No quivering hues, nor riot color-wise, To creeping shadows all being stretched, suppressing. And wearied soul in sadness acquiescing. Hned duše po noci, hned zase po dni touží. Hned tmou se zpíti chce, hned zase žárem spálit.

A duše znavena se smutkem všeho splývá. REFRAIN Your known refrain, monotonous and galling, accompanying the tedious song of living, ringing out, sombre, like some last bell tolling, at times, light-sparks to your illusions giving. In it your past and future path comes crossing portent of joys and let-downs all-engrossing, after quenched thirst at once dejection doling. Blissfully futile patience wafts abatement, lurking, asleep, hid in its single statement: Smoke over rooftops crawling, the sliver moon, silver sheet metal, clipped, the air is steeped with bitter ash; rain, squalling at midnight washed it off the rooves, slope-slipped.

The rain is gone. A few drops pass the awning, flit like quicksilver, on the streetlamp crash, which, blindly, down the avenue is yawning, enveloped in its dreams of light, bright, brash. My kinfolk clutched the scythe, the hammer. Waited for dawn so much, waited with trust. Theirs is the edifying shrine to times of brotherhood.

Takový byl můj lid s kosou a kladivem. Úrodu novou sklidí sám, sám se svými. Staví chrám bratrské doby. Stanzas, verses, rhymes are not things sacrosanct, cassock wearing poets ask for ridicule. Aye, your feelings harsh, vengeful, blasphemous you may boldly versify in song, alright.

The end has always justified the means for mankind, us. Finest verse of poisoned baubles has far weaker power than a cry to save the murdered, even just one shout. Yet among those being killed some may have done some killing. Rub your eyes, to see reality for dust. Many clouds around, much dark soot swirling, spilling, just one truth that shines, just one virtue lost. Then, done with laughing, wistful I became. No friend of noise, nor silence pining after, a foe to truth, lies my foe just the same.

Thus I stand midst my peers to disappear: A soul, who all negates! A soul, who turns away. Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým. Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu, pravdy jsem sok a lež je sokem mým. In all endeavours we are thus, I reckon: Our hand goes up. Then drops again quite weakly. Today we rail, tomorrow murmur meekly.

Na půli cesty tato náhle mizí. Dnes oheň v nás. A zítra zase led. Hrozí se dnes, a zítra sotva hlesne. Of my own kind of love I dreamed, alack, not draining life away, but life imbuing.

I dreamed so restlessly, impatient, ruing, awoken with a start, taken aback. I made you work hard for bread proffered. I did not pamper the little lad, and the man I made suffer. When first your eyes opened, gaping, their outlook was bleak, empty, lone. I spoke of a blow struck, and taken, by time unatoned.

A shadow us two weighed upon, A harsh mother I, you, a hard son. You had no love for me in any thought. When the wind blew and frost rang like a shot, my voice you heard not. Yet there I was, speaking, seeing your squalled in bleak squalor, despair. Yet my reticent lips said it all: Do take your share. Heavy a burden I bear, have in store. Is it dread, is it joy? Do you hear me today?

As a mother, my son I implore. Take care of your mother. Though homesteads may burn, the fields trampled down, lost grain. Tomorrow the shoots rise again. I prepared you a deal to meet, my child. A deal to be met I did set. Care and protect me. Do not ignore words of warning, berate: Do not sell off for gruel, your fate.

You may well desert me, I will survive. Do you see, how many shadows this way will arrive? How many times clenched, the fist of your child, how many times by your son cursed, reviled? I will not perish, eternal am I, but will live on with astonishment nigh: How you forgot your deal, gave it away? How you did tarry, how you did betray? But your progeny too? While you were breathing, why did you give way? What is death now?

Death is no bother. A return back to earth, your mother, with arms outstretched: I, as your mother, beg: Me, my own son, defend!

Go on, to your death, though far rather alive. If you desert me, I will not meet my end. V moci tvé všecko: Kterak jsi váhal a kterak jsi zradil? Sebe jsi zradit moh. Dokavad dýchal jsi, proč ses vzdal? Co je to smrt? Braň si mne, synu! So many ways to go, one thing, another. The child does not have time enough for mother. We take what mother does, blasé, unthinking. Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů. Povinnost k díku s nás tak ráda sejme.

Dluh chce se platit. Your sorrows trite by ocean green unfurled under the softly fronded weeds, past care for earth, and space, and time; you will forbear when the bejewelled night bespans the world. On holed-out walls the moss is creeping ravenous and lichen hordes of infestation bask. In the yard bindweed hustles and nettles stand a-jungled. The poisoned well is for the rats to drink.

A cankered apple tree, half lightning-felled, strains, of past blooms to think. On clear days come the whistles as linnets rummage. Sine sole nihil sum. For all is but a mask. Studna otrávená je napajedlo krys. V dnech jasných padnou hvízdajíce stehlíci v rumy. Neb vše je maska. I report, my captain, a dream to me revealed, it was war and I lay there shot, on the battlefield; and right there next to me lay, fallen, by my side, your horse, our deaths were set to coincide, so God had willed.

It was approaching morn, the moon was red, your horse his head did pound, and oddly enough, like I, he had a belly wound, and in his eyes I felt a chilling grief, someone bewildered, asking for relief, like wringing hands, I found.

Oh, but to shred, rip-up, and give my blasted aims and conditions, duties all, the shove! Aloft, the crescent moon was fading fast. By her nocturnal endless vigil weary the barmaid sought to douse the lamp at last. The bar was desolate and empty leering.

: Czech streets zenske strikani

Czech streets zenske strikani 369
Nahezeny strikani semene Mezi kozy eroticka masaz plzen
Czech streets zenske strikani 902
SEX SEZNÁMENÍ WWW DLOUHA VIDEA CZ StavĂ­ chrám bratrskĂ© doby. Dusk coldly barren squinted back, unfeeling. Ale vypadá to dost komicky, když si ve čtyřiceti někdo hraje na puberťáka. Ĺ˝e zmlkl pták a zmrzl snad? For if those were to cry out for this troubled nation, then that black lake would rise up to be a black ocean, if from still living breast they were to whimper, sighing, that sigh would lift that lake from its banks, send it flying! Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i  hledíme.
Gay erotika video erotika Později se třeba dozvěděli i to, že jsem autorem. Sepisují seznam zboží, na které dopadnou. Ale myslím, že komunita, která má vztah k umění, si ho všimla. He did not know, he painted on. The end has always justified the means for mankind, us. Blissfully futile patience wafts abatement, lurking, asleep, hid in its single statement:

Rychly prachy anal rozzlobenimuzi

Full hd porn kundicka

What if the bird fell mute, or froze? Je to pro mě vyčerpané téma, akorát bych opakoval sám sebe. Do you hear me today? Ale i to, že něco ve městě zanikne, je jeho přirozenou součástí. Drop a line to your mother. Amatéři Masturbace Hračky Kompilace Stříkání Orgasmus Mega · Číňanky ženská CZECH STREETS - LENKA · Casting na modelky · Prcání holky s ulice . listopad Porno sex erotika free zdarma pornohub. strikani na kundicki porno. pornuj cz zdarma mastubace s mega dilky, pornoakce ez,, zenske s. SEX S ROMKOU ZENSKY VYSTRIK, Strikani semene ona hleda jeho na sex. Privat praha dominy videa, Czech streets filmy o sexu, Czech streets. Ceskort foot fetish praha